V listopadu se naše Sluníčková třída ponořila do tajů pohádek a příběhů.
Děti nosily z domu své oblíbené knížky a ostatním kamarádům je pak představovaly – o čem kniha je a jaký je jejich nejoblíbenější příběh.
Oslavili jsme společně svátek svatého Martina. Děti samostatně vytvářely zápichy koníka a v rámci technických školek děti zatloukaly hřebíky kladívkem do podložky z polystyrenu, štípacími kleštěmi pak hřebíky vytahovaly.
V kostýmech děti dramatizovaly pohádku Boudo, budko. Ve skupinkách, do kterých se samy děti rozdělily, skládaly obrázky pohádky O Budulínkovi a zahrály a zazpívaly si písničku z této pohádky. Tvořily bubínek z barevných lepicích pásek a lištičky v noře. Využili jsme Hejného metodu – prostředí Bludiště, při procvičování dějové posloupnosti pohádky O Budulínkovi tak, že jednotlivé obrázky, které děti nejprve rozstříhaly, nalepily na papír A4 a i když obrázky nenalepily děti tak, jak jdou po sobě, ale rozházeně, šlo nám o to, aby dítě příběh převyprávělo správně, podle obrázků. Dále jsme sledovali barevnou linku – na všech obrázcích by hlavní postava měla mít stejné barvy (děti jsme na to ale neupozorňovali a nechali je tvořit), když se barvy měnily, doptávali jsme se, proč to tak je, dostalo se nám zajímavých odpovědí, například takové, že: „Budulínek se v noře s liškami umazal“. 🙂 Pohádku O veliké řepě jsme zase využili k procvičení řazení (Kdo je první v řadě? Kdo je hned před, hned za..? Kdo je poslední v řadě?).
V rámci pohádky O koblížkovi se předškoláci seznámili s pojmem rýsování. Spojovali pomocí pravítka a tužky protilehlé body na kružnici – koblížek.
Aby si děti uvolnily celou ruku (ramenní kloub, loket i předloktí), což využijí hlavně předškoláci při psaní ve škole, zalepili jsme větší plochu stěny ve třídě velkým formátem papíru a děti mohly využít celou svoji ruku. Děti svoje ruce a prsty uvolňovaly v pěně na holení, kterou jsme nastříkali na pracovní stůl a rozetřeli. Tohle „cvičení“ dětem pomůže při rozvíjení jemné motoriky a hlavně je moc baví. 🙂
